HOME PAGE


HomePage    Kde najdete loď?    Nabídka     Kontakt     Co je vidět z lodi    Fotografie



Hotel Intercontinental

Po pravé straně renomovaný hotel Intercontinental, který zahájil svůj provoz v roce 1974.

Nemocnice Na Františku

Areál budov nemocnice Na Františku - bývalý klášter milosrdných bratří s nemocnicí a kostelem sv. Šimona a Judy . Kostel vystavěný v letech 1615 až 1620 sloužil původně jako modlitebna českých bratří. Na nábřeží přiléhá k areálu nová veřejná nemocnice, postavená v letech 1923 - 1927 arch. V. Kvasničkou. Ve staré řádové nemocnici byla v roce 1761 první posluchárna anatomie a v r. 1779 jediná pražská klinika. V l. 1797 - 1827 zde působil vynikající lékař a hudební skladatel Jan Theobald Held, známého vlastence z děl Aloise Jiráska.
Mimo jiné ošetřoval zde i J. Dobrovského.
Za zmínku stojí ještě letopočet 1847, kdy zde vrchní lékař P.C.Opitz provedl první narkózu v Rakousku.

Anežský klášter a ministerstvo průmyslu

Klášter založen Václavem I. před r. 1234 z podnětu jeho sestry sv. Anežky pro řád klarisek, který sv. Anežka uvedla do Čech a stala se jeho první abatyší.
Raně gotická stavba dokončená kolem r. 1280 představuje komplex kostelů a klášterních budov postavených ve 13. století a v podstatě nedotčených pozdějšími stavebními úpravami.
Klášter byl zrušen v josefinských reformách v r. 1782. Jako stavebního materiálu byla zde vedle kamene použita i cihla. V současné době slouží jako výstavní síň Národní galerie pro sbírky výtvarného umění 19. století.
Je dějištěm románu Gustava Pflegra Moravského - Z malého světa, novely Zikmunda Wintra - Rozina Sebranec, prózy a veršů Gézy Včeličky - Pražská tajemství, Policejní hodina, klášterní ulice, románu Karla Matěje Čapka Choda - Jindrové.
Za klášterem před Štefánikovým mostem - řkm 51,5 - je velká budova postavena v r. 1932 podle plánů arch. J. Fanty, pro ministerstvo těžkého průmyslu.

Štefanikův most

Podplouváme Štefanikův most, postavený v l. 1949 - 1951 na místě starého řetězového mostu Františka Josefa I. z r. 1868 a demontovaného v l. 1946 - 1947. Lidový název Eliščin - navazoval na Eliščinu třídu dnes Revoluční. Pojmenování Eliščin se vztahuje k manželce Františka Josefa I. - císařovně Alžbětě známé jako Sisi.
Základní kámen ke starému mostu byl položen a posvěcen 19. 10. 1865 kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem. 30. 4. 1868 se odbyla zatěžkávací zkouška pohonem skotu a jízdního vojska, přičemž dle přání starosty dr. Bělského "od dalšího týrání konstrukce bylo upuštěno." 13. 5. 1868 byl most slavnostně otevřen za přitomnosti císaře Františka Josefa I., který svolil, aby most nesl jeho jméno.

Štvanice

Před námi je největší vltavský ostrov v Praze - Štvanice. Je 1250 m dlouhý a 190 m široký. Zpráva o něm je již uváděna k r. 1118 a je v ní pojmenován Velkým ostrovem. Později se mu pro množstsví přilehlých ostrovů říkalo Velké Benátky, potom Hetz - lid. Hec - a naposledy Štvanice. To připomíná oblíbenou zábavu Pražanů, která se zde pořádala zejména ve 2. pol. 18. století. Ve velkém dřevěném divadle se konaly štvanice býků, medvědů a různých divokých zvířat. Hry byly zakázány definitivně až v r. 1816. Později zde byly restaurace, pořádaly se zde plesy, taneční zábavy, hrálo se zde i loutkové divadlo.
V roce 1932 zde byl postaven první zimní stadion v republice. Na druhé části ostrova byly v l. 1983 - 1986 vybudovány tenisové dvorce s deseti kurty a krytou halou. Nový centrální dvorec má kapacitu 7 000 sedících diváků.
Výraznou dominantou ostrova je malá elektrárna využívající energii vodního toku řeky. Byla postavena v l. 1913 - 1914 a sloužila až do r. 1972. Její provoz byl obnoven 1. 2. 1988. Pracují zde tři horizontální Kaplanovy turbíny s celkovým výkonem 5,7 MW využívající rozdílu hladiny vody vzedmuté Helmovským jezem.

Vlevo se nachází vorová propusť se zdrhly z doby, kdy Vltava pamatovala ještě doby největší slávy vorařů.

Pohledem na věže kostela sv. Antonína a restauraci Expo 1958 na pokraji Letenské pláně se při obratu dostaneme na naši trať středem Prahy.

Rudolfova štola

Domeček vpravo u břehu se vstupem do unikátného vodního díla z doby Rudolfa II. tzv. Rudolfovy štoly, která vltavskou vodou zásobovala rybníky v Královské oboře, nyní Stromovce. Ražení štoly dlouhé 988 m řídil vrchní hofmistr Lazar Ecker ze Šrekfelzu po dobu 10 let, kdy dílo bylo dokončeno. Císař dal dílo zdokumentovat koncipistou dvorní komory ve španělštině Isákem Phendlerem. Dokumentace obsahuje technická data, pracovní postupy i údaje o prorážkách mezi pěti vybudovanými šachtami na trase štoly. Nad každou šachtou byl těžní domek s rumpálem a vedle komín spojený se štolou, aby odváděl "zlé větry". Stavba byla dokončena v r. 1593. Štola byla mnohokrát opravována, v některým místech se zužuje až na půl metru a kolísá i její výška, někde málo již přes 2 m. Projití štoly trvá necelých 60 minut.

Most Svatopluka Čecha

Jediné dílo secesního mostního stavitelství. Ocelová konstrukce spočívá na kamenných pilířích. Se svojí délkou 169,10 m je nejkratším pražským mostem. Postavený podle plánů arch. Jana Koula v l. 1905 - 1908. Na vrcholech sloupů sochy okřídlených žen s ratolestmi od Ant. Poppa. Na pilířích po proudu řeky draci hlídající městský znak, proti proudu řeky světlonoši - postavy žen s pochodněmi.

Kaple sv. Máří Magdaleny a Občanská plovárna

Vedle mostu vpravo vidíme kapli sv. Máří Magdaleny z r. 1635, postavenou jako centrální stavbu, podle plánů italského stavitele Giovanniho de Barrifis. Je to bývalá kaple cyriaků u sv. Kříže Většího. Tato barokní kaplička byla při úpravách předmostí posunuta proti vodě o 30,75 metru. Plány vypracoval akademik Stanislav Bechyně a po složitých přípravách a zabezpečení celé stavby byla v únoru r. 1956 přesunuta jako první stavba u nás.
Objekt vedle kaple je občanská plovárna vybudovaná v r. 1840 podle projektu arch. Kramera a svému účelu sloužila přes 150 let.

Letenský tunel

Vybudovaný v l. 1949 - 1953 pro lepší spojení vnitřní Prahy s Letnou a Dejvicemi. Na pláni byl budován otevřeným výkopem. Novinkou bylo využití betonových tvárnic místo dříve používaného kamene. Klenba tunelu je obložena keramickými dlaždičkami. Délka 426 m, šířka 10,33 m, výška 7 m.

Hanavský pavilon a Kramářova vila

Na temeni Letenských sadů vidíme secesní Hanavský pavilon ulitý z litiny v r. 1891 pro Jubilejní výstavu. Z výstaviště se do míst na Letnou přestěhoval v roce 1898, kdy jej kníže Vilém Hanavský, majitel slévárny Komárov u Hořovic, věnoval městu Praze. Název Jubilejní je proto, že výstava v r. 1891 byla pořádána na paměť Průmyslové výstavy, konané při korunovaci Leopolda II v r. 1791 na českého krále.
Pavilon byl v r. 1967 rozebrán, dle historických fotografií byly zhotoveny modely chybějících a poškozených částí, byly vyrobeny nové litinové odlitky a pavilon byl znovu sestaven.

Na konci Letenských sadů byla v l. 1908 - 1911 postavena vila pro ministerského předsedu Vincence Kramáře stavitelem Vránou, podle projektu arch. B. Ohmanna. Stojí na dochované hradební baště č. XIX.

Strakova akademie

Budova vpravo je bývalá Strakova akademie postavená v letech 1891 - 1896 podle projektu arch. V. Roštlapila, dnes sídlo úřadu předsednictva vlády. Novobarokní stavba sloužila jako středoškolské učiliště zchudlých šlechtických synů z nadace hraběte Petra Straky z Nedabylic. Na místě akademie se již od 15. století rozprostírala velká zahrada, kterou později získali jezuité, zřídili zde botanickou zahradu, postavili kapli sv. Ignáce a letní dům. Po zrušení řádu v r. 1773 byl letní dům proměněn v tančírnu a později zde byla barvírna, zbořená v r. 1893.

Pražský hrad a Strahovský klášter

Přímo před přídí lodi se nám otevírá panoramatický pohled na Pražský hrad, kdysi sídlo českých králů a po r. 1918 prezidentů naší republliky.
V popředí uvidíme Černou věž, zbytek románského opevnění Hradu z 2. čtvrti 12. století a bývalý palác Lobkovický postavený ve 2. pol. 16. stol. Za nimi věže chrámu sv. Víta - nejvyšší dosahuje výšky 99 m. V této věži je zavěšen největší zvon v Čechách "Zikmund"- práce zvonaře Tomáše Jaroše z Brna z r. 1549.
Vlevo od pražského hradu je vidět Strahovský klášter, založený z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v r. 1140 Vladislavem II. pro řád premonstrátů. V klášteře je umístěn Památník národního písemnictví. Strahovská knihovna obsahuje jedinečnou sbírku starých rukopisů, inkunábulí a tisků, sbírky rytin a map, globy a jiné.

Dům Umělců a Uměleckoprůmyslové muzeum

Před Mánesovým mostem je Dům umělců, dříve zvaný Rudolfinum na počest prince Rudolfa. Dům umělců je nejvýznamnější pražská novorenesanční stavba architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze z let 1876 - 1884. V letech 1918 - 1939 zde sídlila poslanecká sněmovna republiky. Na attice kolem budovy jsou sochy význačných hudebních skladatelů a výtvarníků od sochařů L. Šimka, B. Seelinga, T. Seidana, B. Schnircha a dalších.
Za Domem umělců je budova umělecko průmyslového muzea. Bylo postaveno v l. 1897 - 1901 podle projektu arch. J. Schulze ve slohu francouzské renesance.

Mánesův most - řkm 52,7

Jeho stavbu si vynutilo nové dopravní spojení ze středu Prahy na Hradčany a do Dejvic. Byl postaven z dusaného betonu v l. 1911 - 1914 podle projektu arch. Ant. Balšánka a Josefa Sakaře. Délka mostu 186,5 m, šířka 15,5 m.
Na jeho místě stála od r. 1868 řetězová lávka. Byla to mostní visutá řetězová konstrukce. Železnou konstrukci dodala mostárna Ruston a spol. Povrch lávky byl z fošen kladených na litinové prahy.

Kostel sv. Mikuláše a sv. Tomáše

Pohled na Malou Stranu je korunován kupolí kostela sv. Mikuláše. Je to monumentální barokní stavba z let 1703 - 1755 od architektů Kryštofa Dienzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce. Stavbou chrámu demonstrovali jezuité svou moc a vítězství nad reformací a Husovým učením.
Když r. 1773 papež Kliment XIV jezuitský řád zrušil, stal se farním kostelem pro Malou Stranu. Interiér chrámu je nejhonosnějším příkladem pompéznosti vrcholného baroka v Praze. Na klenbě hlavní lodi je velkolepá nástropní freska Oslavení sv. Mikuláše z r. 1761 od Jana Lukáše Krakera.
Vpravo od věže sv. Mikuláše je vidět vysoká štíhlá věž kostela sv. Tomáše s bývalým klášterem augustiniánů založeným r. 1285. V roce 1358 byl v areálu kláštera postaven klášterní pivovar, později přestavěný.

Křižovníci

Připlouváme ke Karlovu mostu. Vlevo před mostem vidíme barokní kostel křižovníků s červenou hvězdou s bývalým konventem a klášterem u řeky. Dnešní křižovnický kostel byl postaven v l. 1679 - 1689 podle plánů francouzského architekta Jana Křtitele Matheye. Řád křižovníků s červenou hvězdou vznikl ze špitálního bratrstva, které založila sv. Anežka jako jediný český řád. V roce 1252 dostal řád znamení červeného kříže s hvězdou. Slavnou dobou řádu jsou léta 1561 - 1694, kdy velmistři řádu byli zároveň pražskými arcibiskupy.

Klementinum

Za kostelem křižovníků je rozlehlý areál Klementina, nejstaršího sídla pražských jezuitů, kteří sem přišli v r. 1556. Krátce po svém příchodu zahájili velkorysou stavební činnost. Nejstarší část kláštera byla postavena po roce 1563 a výstavba celého komplexu budov trvala téměř 200 let.
Nad objekty se vypíná hvězdárenská věž z let 1721 - 1723, z které bylo od r. 1775 zahájeno nepřetržité sledování počasí. Odtud bylo také v minulosti dáváno znamení dělostřelcům na hradbách, kteří pak výstřelem oznamovali Pražanům pravé poledne. V letech 1928 - 1930 byla provedena adaptace Klementina pro účely moderní knihovní služby. Je zde umístěna Státní a Technická knihovna.

Karlův most - řkm 53

Připlouváme k historickému mostu, od r. 1870 zvanému Karlův. Byl založen císařem roku 1357 vedle staršího tzv. Juditina kamenného mostu postaveného okolo r. 1170. Základní kámen byl položen samotným císařem a výstavba mostu byla svěřena Petru Parléřovi, jehož dílem je i Staroměstská mostecká věž, nejkrásnější středověká věž v Evropě. Sochařskou výzdobu mostu představuje soubor 30 sousoší z období od 18. do 19. století a reprezentují nejlepší barokní sochaře z rodiny Brokoffů, dále jsou zde díla J.O. Mayera, M. B. Brauna, V. M. Jackela. Z novějších sochařů je zde zastoupen Josef Max a prof. Karel Dvořák.
Zde - pod čtvrtým obloukem mostu sídlil jeden z hlavních pražských starousedlých vodníků. Se svými sousedy na Kampě nevycházel příliš dobře.
Do roku 1841 to byl jediný dopravní spoj mezi oběma břehy Vltavy. Byl mnohokrát poškozen povodněmi, naposledy r. 1890. Je 518 m dlouhý, zalomený, široký necelých 10 m a stojí na 16 pilířích.

Petřín

Vpravo na stráni Petřínských sadů je vidět budova restaurace Nebozízek, původně vinice známá již na poč. 15. století. Od r. 1433 zvaná Nebozez. Název je odvozen od klikaté cesty stoupající do vrchu k usedlosti připomínající nebozez. Na vrcholu Petřína je kostelík sv. Vavřince, pův. románské svatyně připomínané již r. 1135. (odtud i německé jméno Petřína Laurenziberg). Ve středověku se v blízkosti konaly popravy delikventů.
V roce 1891 u příležitosti konání jubilejní výstavy, byl Petřín obohacen novými stavbami, bludištěm, lanovou dráhou a rozhlednou. Konstrukce i montáž rozhledny byla dílem českých dělníků a techniků v několika měsících. Rozhledna stojí 135,5 m nad Vltavou v nadmořské výšce 324 m. Dosahuje výšky 80 m i když čtvrtinu tvoří TV antény. Stavba váží 175 tun a na její vrchol vede 299 schodů. Je postavena podle vzoru pařížské Eiffelovy věže.

Karlovy lázně a Muzeum hudby

Skupina budov vlevo u řeky jsou tzv. Karlovy lázně s budovou Muzea hudby. Byla postavena arch. Ant. Wiehlem ve slohu české renesance v r. 1883. Vodárenská věž je z r. 1489.
Za věží budova býv. Trnkových mlýnů.
Mlýny jsou v Praze připomínány již k roku 993. První mlýny byly loďkové, říkalo se jim také škrtnice. Mlýn tvořily dvě pramice napříč spojené břevny. Na větší pramici byla mlýnice, na druhé čep hřídele vodního kola. Brzdění se provádělo "škrcením" jiným kolem připevněným na téže hřídeli. Tyto loďkové mlýny se spouštěly do proudu řeky a na břehu byly ukotveny. Teprve s výstavbami prvních jezů se začaly na nich stavět pevné mlýny.

Kampa

Nejstarší zprávy o Kampě jsou z roku 1169. Tento ostrov byl od malostranského území oddělen strouhou zv. Čertovka. Někdy se ostrovu pro jeho polohu a malebnost říkalo Velké Benátky. Pojmenování Kampa pochází z r. 1770. Je dáváno do souvislosti s mužem, šlechticem jménem Rudolf Tychon Gangeb z Kampu, který zde v 17. stol. vlastnil dům. Bývaly zde rozsáhlé zahrady a to vede k další úvaze o odvození jména. Z latinského campus, což značí pole. Středem Kampy je náměstíčko na kterém se koná hrnčířský trh. V malebném prostředí ostrova bydlel Jan Werich, Jiří Trnka, hudební skladatel Bohuslav Martinů a malíř Adolf Kašpar. Těsně u řeky jsou postaveny dvě budovy. Je to bývalý palác Lichtenštejnský, raně barokní, postavený na šestibokém půdorysu. Druhou budovou jsou tzv. Sovovy mlýny (pojmenované podle mlynáře Václava Sovy z Liboslavě), od roku 1850 též nazvané Odkolkovské. Hlavní budova mlýna vyhořela v r. 1896 a od té doby je torzem.

Národní divadlo

Postaveno v l. 1868 - 1881 ze sbírek pod heslem "Národ sobě." - v pseudorenesančním slohu podle plánů arch. Josefa Zítka. Těsně před dokončením divadlo 12. srpna 1881 vyhořelo a bylo po požáru znovuzřízeno arch. Josefem Schulzem, když arch. Zítek pro neshody s vedením divadla odstoupil.

Most legií

Most legií byl postaven v l. 1898 - 1901 arch. Balšánkem na místě staršího řetězového mostu císaře Františka I. z let 1839 - 1841. Tento starší most byl dlouhý 412,74 m a široký 9 m. Za volání "Ať žije jeho majestátnost, náš milovaný císař Ferdinand" byl most 4. 11. 1841 slavnostně otevřen. Současný kamenný most je dlouhý 343,45 m, široký 18 m a stojí na 10 mostních pilířích.
Vpravo vidíme do nábřežní zdi vsazené kameny, zaznamenávající nejvyšší vodní stavy na Vltavě v minulých stoletích.
Před námi jsou tři ostrovy. U plavební komory Dětský ostrov, uprostřed řeky Střelecký ostrov, přes který vede most Legií a u Národního divadla ostrov Slovanský.

Střelecký ostrov

Pojmenování podle obecního povolení z r. 1472, kdy zde měli pražští střelci své cvičiště. V jižním cípu ostrova byla v r. 1812 arch. Zobelem vystavěna restaurace pro Sbor pražských ostrostřelců. Na ostrově se také konalo v r. 1882 za řízení dr. Miroslava Tyrše první hromadné vystoupení cvičenců Sokola.

Slovanský ostrov

Ostrov vznikl nánosem a zpevněním v 18. století. Před r. 1817 tu byly lázně a barvírna, odtud i jeho pojmenování Barvířský. Roku 1830 ostrov koupil mlynář Novotný, který zde vybudoval jednopatrovou restaurační budovu, která se stala centrem politického a kulturního života v době národního obrození. 8. února 1842 se zde konal druhý český bál, kterého se zúčastnila třiadvacetiletá Božena Němcová. Dnešní stavba vznikla v r. 1886 přestavbou staré restaurační budovy. Ve velkém sále koncertovali Liszt, Berlisz, Jan Kubellík a další. Žofín byl také místem schůzek Zdeňka Fibicha s Anežkou Schulzovou. Tyto schůzky byly pro Fibicha inspirací k cyklu klavírních skladeb a také k orchestrální selance V podvečer, jejíž jedna část, upravena Janem Kubelíkem je po celém světě známá pod názvem Poem.

Plavební komora Smíchov

Dostavěna v roce 1922 a zde překonáme výškový rozdíl vodních hladin o 220 cm mezi jezem Staroměstským a Šítkovským. Před vjezdem do komory po levé straně míjíme bronzovou sochu alegorie Vltavy z r. 1916 od sochaře Josefa Pekárka. Na pylonu jsou čtyři alegorické reliéfy přítoku Vltavy. Každoročně na Dušičky se zde koná pietní slavnost k uctění památky všech, které Vltava připravila o život.

Vodárny

Při výjezdu z plavební komory míjíme vpravo vodárenskou věž postavenou na nejmenším pražském ostrově, nazvaném po bývalém majiteli a mlynáři Petržílkovi. Vodárna zásobovala užitkovou vodou celou Malou Stranu a sloužila až do r. 1880. Voda se čerpala do nejvyššího patra věže, kde byla umístěna kovová vana a odsud samospádem se voda rozváděla do kašen ve městě.
Na druhém konci jezu je Šítkovská vodárenská věž, postavená v r. 1495 a znovu vystavěná v roce 1591. Tato věž zásobovala vodou kašny na Novém Městě.
Vedle věže je na místě bývalých mlýnů konstruktivistická budova "Mánes," vystavěná podle plánů arch. Otakara Novotného v r. 1930 se spolkovými místnostmi a kavárnou. Šítkovská věž je pražskou kuriozitou. Je odkloněna od své svislé osy o 70 cm a její základy stojí přímo na písečném břehu Vltavy.

Jiráskův most - řkm 54,27

Železobetonový most postavený v l. 1929 - 1931 dle plánů Ing. Mencla. Původně se očekávalo, že most převezmě značnou část dopravní frekvence mostu Palackého, ale to se nesplnilo. Je nenahraditelnou škodou zboření Dienzenhoferova pavilonu, krásné barokní stavby na smíchovské straně při úpravě předmostí.
Za Jiráskovým mostěm na levé straně je dům se zeměkoulí na střeše postavený rodinou prezidenta Havla. O kousek dál bydlel Jaroslav Vrchlický.

Tančící dům

Stojí na místě novorenesančního domu zničeného při náletu na Prahu v únoru 1945. Základní kámen byl položen v září 1994. Plány k tomuto modernímu objektu vypracoval arch. Vlado Milunič narozený v Chorvatsku a americký architekt Frank Gehry. Do architektury zakódoval muže a ženu - tančící dvojici, symbolizující slavný hollywoodský taneční pár Ginger Rogers a Freda Astera.

Palackého most

Postavený v l. 1876 - 1878 podle plánů arch. B. Munzbergra a J. Reitera. V roce 1951 byl z provozních důvodů rozšířen. Na nárožích mostu byly v l. 1889 - 1897 postaveny čtyři sousoší od J.V. Myslbeka, umístěné dnes na Vyšehradě. Na novoměstské straně Libuše a Přemysl a Lumír a Píseň, poškozené při únorovém náletu. Na smíchovské straně Ctirad a Šárka a Záboj a Slavoj. Inspiraci hledal J. V. Myslbek v rukopisech královohradeckém a zelenohorském.
Před mostem na nábřeží stojí pomník historika Františka Palackého. Je dílem sochaře Stanislava Suchardy a arch. Aloise Dryáka z let 1905 - 1907.

Emauzy

Hned za Palackým mostem na levé straně stojí klášter Na Slovanech nebo také v Emauzích. Klášter s kostelem byl založen Karlem IV. Stavba byla vysvěcena na Pondělí velikonoční 29.3. 1372, kdy se v tento den čte evangelium o zjevení Krista učedníkům jdoucím do Emauz. Odtud i název v Emauzích. Také tento objekt byl poškozen při bombardování Prahy anglo-americkým letectvem 14. 2. 1945. Původní věže kostela byly zničeny a nahrazeny moderními v r. 1967.
Roku 1395 zde byla napsána hlaholská část tzv. remešského evangelia, na které až do r. 1782 přísahali francouzští králové.
Založení kláštera patří k významným dílům císaře Karla IV. Byl postaven pro slovanské benediktiny, kteří se zde měli soustředit ze slovanskch oblastí, působit zde k prohloubení duchovního života a také v symbióze s latinskými kláštery, přispět k odstranění rozkolu mezi církví západní a východní.

Podskalí

Stará rybářská oblast připománaná již v roce 1199. Zlaté časy prožívalo Podskalí s obchodem se dřívím. Založením Nového Města v r. 1348 bylo pojato do jeho hradeb.
Podskaláci patří k typickým pražským postavám. Na divadelní scénu je uvedl herec Frant. Ferd. Šamberk v roce 1882 veselohrou "Podskalák," kterou sám napsal.

Výtoň

Před Železničním mostem vlevo je pod úrovní vozovky vidět budovu celnice zvané Výtoň.
Budova sama je pozdněgotická z doby okolo r. 1500, později přestavovaná. Zde se vybíralo clo a navíc se z vozů vytínaly kmeny jako další poplatek. Odtud i pojmenování Na Výtoni.

Železniční most

Původní konstrukce byla postavena v l. 1871- 1872 podle projektu arch. Františka Kuněty. Když dosloužila byla v roce 1901 tato stará mostní konstrukce vyměněna za novou tříobloukovou. Rekonstrukci navrhla firma bratří Prášilů a provedla ji speciální technologií za 36 hodin. Výměna začla 30. září a 1. října 1901 byla nová konstrukce usazena.

Vyšehrad

Blížíme se k Vyšehradu. Prostranství na skále nad Vltavou patří k nejpamátnějším místům českých dějin. Podle pověstí bylo zde sídlo prvních mytologických českých knížat. Zde sídlil praotec Krok, sem pověsti kladou vyslání poselství k oráči Přemyslovi do Stadic, odtud kněžna Libuše věští slávu Prahy, řeší zde spor zemanů Chrudoše a Šťáhlava, sem přináší na svých statných bedrech Bivoj kance, uloveného v blízkých lesích a odtud odvážným skokem přes hradby unáší věrný Šemík svého pána Horymíra k Neumětelům.
V letech 1070 - 1140 je Vyšehrad sídlem Přemyslovců, kteří opustili na tuto dobu pražský hrad. Za knížete Vratislava II. byl zde vybudován románský palác, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Vavřince a rotunda sv. Martina - jedna ze tří dochovaných románských rotund.
Císař Karel IV. znovu obnovil jeho význam, opevnil jej a vybudoval zde gotický palác a v duchu gotiky přestavěl kostel sv. Petra a Pavla. Ve 2. pol. 17. století byly vybudovány cihlové barokní hradby a Vyšehrad se stal vojenskou pevností. Kapitulní kostel sv. Petra a Pavla byl v l. 1885 - 1887 znovu pseudogoticky přestavěn arch. Mockerem. Od sedmdesátých let 19. stol. se vyšehradský hřbitov stal národním pohřebištěm zasloužilých osobností našeho národa. Centrem se stala společná hrobka zvaná Slavín, vybudovaná v l. 1889 - 1893. Na hřbitově jsou pohřbeni A. Dvořák, B. Smetana, B. Němcová, E. Destinová, A. Mucha, J. Vrchlický, M. Aleš a další. V úmrtní den Bedřich Smetany 12. května se po pietním aktu u jeho hrobu, zahajují v Rudolfinu koncerty Pražského jara.
Zde pod Vyšehradskou skálou bydlel další ze tří pražských vodníků. Ten ale na rozdíl od svého souseda na Kampě vycházel s lidmi v okolí přátelsky a žádné škodolibé kousky jim nevyváděl. Naopak jeden místní člověk, protože věděl, že vodník na souši je bezbranný, jej poranil. Vodník mu prorokoval pomstu a tak mu nahnal strach, že dotyčný se vůbec bál přijít k vodě. Nebylo mu to ale nic platné. Hrozba vodníka se naplnila. Za nějaký čas se udusil po vdechnutí polévky ze lžíce.

Císařská louka

Umělý ostrov, který vznikl v r. 1903 výstavbou smíchovského vorového přístavu. Poslední vory tudy projely v r. 1947. Císařská louka bývala oblíbeným místem milovníků koupání a dostaveníček. Právě na tyto zaniklé časy vzpomíná Karel Hašler v písničce Na Císařské louce stojí řada topolů.

Kostel sv. Filipa a Jakuba

Ještě než obrátíme máme po pravé straně na nevysoké skále kostelíček sv. Filipa a Jakuba. Tam, kde vody Vltavy omývají skálu, je podle pověsti dochována stopa podkovy Šemíka, který zde s Horymírem vystoupil na břeh.